Major Dobeš se hlásí do služby. Ale má nám ještě co říct?

autor: Ing. Michaela Burdová pro časopis Jezdectví, www.jezdectvi.cz

Po mnoha letech dostali jezdci zpátky texty majora Josefa Dobeše, ikony českého jezdeckého sportu v předválečných i poválečných dobách. Nakladatelství Arcaro licencovalo, digitalizovalo a znovu vytisklo pět knih, které čítají dohromady přes tisíc stran včetně stovek ilustrací přímo z pera jejich autora. Jsou tyto knihy dnes ještě aktuální, mají jezdcům a trenérům co říci nebo už se jezdectví řídí jinými principy? 

Pomalá a důsledná příprava

Armádní jezdectví mělo vždy jasně strukturovaný systém výcviku koně a jezdce, což nám dnes může připadalo až rigidní a nezohledňující individualitu koně, ale není tomu tak. Právě naopak. Ale odchylky podle individuálních vlastností jedince nebortily základní principy výcviku koně vycházející z klasického jezdeckého umění a využití armádních koní. Nespěchalo se, protože časová posloupnost byla přibližně daná – co v kterém měsíci výcviku trénovat. 

Spěch nebo příprava v kratší době se nikdy nemůže vyplatiti do budoucna.
(Josef Dobeš)

Základní výcvik byl pestrý a jízda v terénu bývala důležitou součástí přípravy mladého koně. Běžným inventářem kolbišť bývaly náspy a valy. 

„Výskoky na různé náspy, svahy a nebo terénní stupně mají velký vliv na propracování svalstva hřbetu a zvláště zádi. Skok na násep (ať s kolmým nebo pozvolným břehem, s příkopem vpředu nebo vzadu) klade na koně velké požadavky. Je dosti namáhavý a žádá od jezdce energické a odvážné najetí. Pomalý nájezd způsobuje, že kůň skáče bez zájmu, „ztrácí“ při odskoku zadní nohy pod náspem a často padá. Je-li v bezprostřední blízkosti za náspem překážka, je zapotřebí najet ostřeji, poněvadž skok na násep ubere koni rychlost a část energie, která mu pak chybí při skoku na překážce za náspem.Musíme si pamatovat, že násep v parkuru je tak namáhavý, jako 3 nebo 4 dosti vysoké skoky z plynulého cvalu. 

Struktura jednotlivých lekcí byla vždy dobře promyšlená a i když armádní prostředí svádí k dojmu, že koně museli dřít a byli brzy opotřebení, Dobeš připomíná, že „Každou hodinu práce si musíme předem promysliti a spíše z práce ubrati než nechati se strhnout jiným, který pracuje snad podle jiného programu.“

Nešvary tehdy i dnes: barování, přetěžování, předvádění se

Pokud prolistujete knihy Josefa Dobeše, najdete i statě týkající se přesného popisu barování nebo trestu. Barování je dnes zakázané a ani v Dobešově éře nebylo něčím, čím by se jezdci chlubili – nicméně ještě v 90.letech bývalo na opracovištích vidět leccos, co by dnes snad již neprošlo, a to i u velmi úspěšných jezdců. Dobeš v metodickém dopise pro ČSTV – Skokové ježdění zmiňuje ještě některé jiné drobné nešvary, které jsou téměř nadčasové:

“Vyvarujeme se unavování koně velkým počtem zkušebních skoků, cvičné skoky ukončíme nejpozději, máme-li před sebou ještě asi tři jezdce. Vyvarujeme se také napodobování nezvyklé práce některých úspěšných jezdců, kteří jsou často svéráznými umělci a mohou si proto různé odchylky dovolit. Umělce je vždy těžké napodobovat. Také produkce pro diváky kolem opracoviště vede nejčastěji jen k přemíře skoků, k znervóňování a únavě koně.”

Co se týče trestání koní, jako trenér samozřejmě viděl jasně, kde je problém a traduje se, že uměl bičem zasáhnout zbytečně hrubého jezdce velmi přesně. “Musíme si uvědomiti, že často rány, které dává koni jezdec, by spíše zasluhoval tento sám.”

Koneckonců, “pravidelně není vinen jen kůň. Každý, sebeschopnější kůň i při velmi dobrém tréninku udělá chybu. V příští soutěži má možnost ji napravit. Proto má jezdec i po neúspěchu zachovat klid a dobré nervy pro eventuální příští vítězství. Vždyť při skákání platí nejvíce, že výhra je štěstí, prohra je norma“. 

Oves, mrkev, pastva. A 4. místo na olympiádě

Systém výcviku se vlastně nezměnil, pokud si např. nalistujete statě o skokové gymnastice podle stupně výcviku koně, máte nejen inspiraci pro dosud platné gymnastické řady, ale také pojem o tom, kolik a kdy toho může mladý kůň zvládnout. V čem najdete rozdíl oproti dnešnímu jezdectví – z práce ze země najdete „jen“ práci na dlouhých opratích a na lonži, oves, mrkev, pastva, seno – to jsou hlavní komponenty, které však dnes jezdce neuspokojí. Také mají sportovní koně své zimní prázdniny: Po skončení závodní sezóny, to bývá obyčejně koncem října, máme dát koni alespoň jeden měsíc úplný klid. U starších koní, často již částečně prací opotřebených, až dva měsíce. Dnešní skokany čeká halová sezóna až do Vánoc. 

Přestože se Dobeš věnuje především skákání, drezurní průprava jezdce a koně zabírá podstatnou část.

Dnešní požadavky na skákání předpokládají dokonalé a správné přijíždění koně, které však bude u každého koně individuální. Avšak přehlížet při přijíždění požadavek přirozeného držení (dlouhý krk, nos před kolmicí, dokonalá práce zádi) většině koní neprospívá. 

Všestranné zaměření autora nás přivede V publikaci S koněm přes překážky i na trénink koně do honebních jízd, překážkových dostihů a 5 stran věnoval přípravě na Velkou padubickou. Jeho součástí je i plavání. Začíná se na 50 m a po 4 týdnech kůň uplave 700 m, což odpovídá téměř 9 km cvalu.  Finální, speciální příprava na VP trvá 5-7 týdnů. Konečným předpokladem má být podle něj 14 denní příprava na místě samém s tím, že je zbytečné s koněm skákat Taxisův nebo Hadí příkop, stačí absolvovat prodloužený Taxis, překážku 3 a 18.  

JOSEF DOBEŠ (1904-1985)

Mjr. Josef Dobeš dosáhl mnoha mezinárodních úspěchů a byl členem družstva, které na Olympiádě v Berlíně roku 1936 obsadilo senzační 4.místo ve všestrannosti. Silné adepty na medaile, jako tým USA byly pohřbeny na dně rybníka, vodní překážky, která vytřídila startovní pole, a to dost nefér způsobem. Kdo skočil kratší variantu, zapadl do vody a zapíchl se do bahna. Všichni Němci volili delší variantu vlevo a otevřeli si tak cestu ke zlaté medaili. Vynikající americký kůň Slippery Slim si v 90cm hlubokém bahně zlomil nohu. Naši jezdci startovali ke konci pole a jisté informace se k nim zřejmě stačily dostat, proto volili delší alternativu a nesmírně obtížný cross dokončili. Bylo to poprvé – a na jistou dobu naposled, kdy byla na trati cross-country na OH vodní překážka. 

Generace důstojníků vzešlých z armádního výcvikového systému z období první republiky vycházela z francouzské a vídeňské školy a především také italské školy podle Caprilliho, o což se u nás zasloužil hlavně kpt. Rudolf Popler.  Úspěchy na mezinárodních závodech a olympijských hrách řadilo české jezdectví do světové špičky a jména jako Josef Dobeš, Václav Procházka, Julius Čoček, František Statečný, Hynek Býček, Josef Klement, Otomar Bureš, Jaroslav Hanf, František Lechner, kpt. Popler a další byla příslibem, že české jezdectví má špičkový kádr trenérů, kteří mohou přivést na světová kolbiště další generace jezdců. Komunistický převrat v roce 1948 se všemi důsledky tyto vazby zpřetrhal, nicméně řada zavedených jezdeckých klubů ještě mohla těžit z přímého vlivu těchto důstojníků. Mj. Josef Dobeš tento odkaz předal navíc v písemné podobě knih a metodických dopisů pro tehdejší ČSTV (Československý svaz tělesné výchovy). 

SLOVO NAKLADATELE

Je to vlastně krásný příběh, který začal objevem truhly se starými knihami kdesi na statku v Čechách. Ozvala se nám majitelka s tím, že je škoda, aby zůstaly jen zastrčené v knihovně. To byl impuls. Začali jsme přemýšlet, jak desítky knih z předválečné i poválečné doby dostat k zákazníkům. Zájem o elektronickou formu byl nečekaný. Knihy jsme proto licencovali a šetrně nasnímali speciálním věžovým scannerem, abychom je nemuseli rozřezat. Je třeba si uvědomit, že některé z těchto knih se jen občas objeví v antikvariátech za vysokou cenu, proto jsme je už z principu nechtěli zničit. Téměř zároveň jsem objevil svou ženu Petru, která má pro takové knížky velkou vášeň, a dílo majora Dobeše doplnila o další tituly z vlastní knihovny a se vším mi pomohla. 

Není to tak, že knihy Josefa Dobeše sjíždějí z velké výrobní linky jako většina titulů vydaných nakladatelstvím Arcaro. Prakticky vše je v tomto případě ruční práce přímo v naší provozovně. Po nasnímání jsme museli všech víc jak 1000 stran upravit pro tisk. Samotnou výrobu pak děláme na několika profesionálních strojích od tisku, přes laminování, lepení až po finální řezání a vkládání do dárkového boxu.

Knihy Josefa Dobeše rozhodně nejsou posledním počinem. Už máme licencované a zdigitalizované prakticky celé dílo Dr. Antonína Lechnera. Očekáváme, že pro čtenáře bude zajímavá třeba kniha Praktický podkovář nebo Studie stavby těla jezdeckého koně. Myslím, že bychom neměli zapomínat v závalu hvězdných zahraničních autorů na to, že máme i ty vlastní. Právě proto jsme se rozhodli Dobeše i Lechnera českým jezdcům vrátit. Je v tom trochu národní hrdosti. 

Daniel Burda
majitel nakladatelství Arcaro a e-shopu konskeknihy.cz

Všechny knihy od Josefa Dobeše si můžete koupit ZDE: https://www.konskeknihy.cz/josef-dobes-kompletni-dilo/