Biomechanika jako tajný nástroj dávných trenérů

Biomechanika se zabývá vnějšími a vnitřními silami ovlivňujícími pohyb těla. Její znalost je mocným nástrojem nejen ve všech humánních sportech, ale také v jezdectví, kdy jde o pohyb koně v interakci s působením jezdce. Mistři klasického jezdeckého umění se v podstatě biomechanickými principy řídili, ovšem nikoliv na vědeckém základě, ale pozorováním a zkušeností. Knižní novinka Drezurní principy založené na biomechanice, kterou vydalo nakladatelství Arcaro, odhaluje mnoho tajemství klasického ježdění – ať už souhrnem poznatků dávných mistrů, tak precizním systémem výcviku samotného autora Dr. Thomase Rittera. 

12 kroků v ostrém obratu

Od prvního dne práce s mladým koněm má jezdec k dispozici pouze tři základní nástroje výcviku – sed a pomůcky, jízdárenské linie a drezurní cviky. Bez jasně daných linií jezdec nikdy neví, zda je kůň opravdu rovný. Důraz na linie je důležitý pro trenéry i pozorovatele, protože záměr jezdce je zřejmý a nemá možnost udělat z nouze cnost, když navenek koně vede, ale přitom se podřizuje jeho vůli. U jízdárenských linií je zajímavé, kolik kroků má roh a kruh. Je to staré, univerzální pravidlo. Dr. Ritter ve své knize píše:

„Staří mistři vypozorovali, že ten nejostřejší obrat na jedné stopě má obvod 12 kroků vnější zadní nohou bez ohledu na velikost koně a jeho úroveň výcviku. S velikostí koně a úrovní výcviku se však mění délka kroku. Delší kroky vedou k většímu průměru obratu, kratší kroky ke menšímu průměru.

Nejmenší kruh na jedné stopě, jaký kůň zvládne, je malý kruh. Z těchto závěrů vyplývá, že mladý kůň, dosud neschopný většího shromáždění, udělá větší kruh na 12 kroků, zatímco plně vycvičený kůň dokáže opsat stejným počtem kroků mnohem menší kruh. Samozřejmě můžete jezdit malé kruhy s obvodem 14, 16, 18 a 20 kroků. Sudý počet je výhodný, protože každá polovina kruhu by měla mít stejný počet kroků. Můžete tedy počítat kroky vnitřní zadní nohy na první polovině kruhu a na začátku druhé poloviny začít počítat zase od jedné. Stejný počet kroků na každé polovině kruhu je dobrý způsob, jak zajistit, aby byl kulatý. Dá se rozpočítávat i na čtvrtiny. 

Jak už jsem se zmínil, roh definujeme jako čtvrtinu kruhu. Protože na nejmenší malý kruh počítáme dvanáct kroků, roh má tři. Stejně jako u malého kruhu závisí délka kroku na velikosti a schopnosti shromáždění. Méně nebo více trénovaný kůň pak dokáže projet roh hlouběji než vysoký nebo méně zkušený kůň. Avšak počet kroků v rohu zůstává stejný. Jestliže kůň projede roh více než třemi kroky, jde proti vnitřní zadní a není dostatečně ohnutý v páteři, ani flexe zadních nohou není dostatečná. Velmi efektivně se tahle chyba dá korigovat buď tak, že se roh projede jako při zvětšování kruhu, takže je kůň přiveden blíž ke stěně vnitřní holení jako při ustupování na holeň nebo pomocí plec vpřed. V obou případech se váha obou těl přesouvá na vnější pár nohou a vnitřní zadní je přivedena blíž pod těžiště, kde se působením váhy obou těl ohne.“ 

Ritterův klíč: funkční síť pomůcek

Ústředním tématem knihy jsou kapitoly o pomůckách, jejich použití a síti pomůcek. Ve stati o sedu jezdce se zabývá normálním tříbodovým sedem (dvě sedací kosti a stydká kost) a pětibodovým sedem, který zahrnuje vnitřní stranu stehen. Stehna jezdce leží na nejširším zádovém svalu, zatímco sedací kosti na nejdelším zádovém svalu, který, např. podle Gerda Hauschmana, není příliš vhodný pro nesení váhy s ohledem na jeho pohyblivost. 

Síť pomůcek umožňuje jezdci pomocí pomůcek dosáhnout každého svalu a kloubu v koňském těle a impulsy energie vyslané sedem se dostanou do všech jeho zákoutí. Umožňuje mezi sebou také propojit všechny části těla koně, díky čemuž může energie z jedné končetiny nepřerušovaně proudit do druhé. Pro vytvoření sítě pomůcek je nezbytné vytvořit neurologické spoje mezi mozkem a určitými svalovými skupinami, navázat kontakt mezi jednotlivými uzly sítě, odstranit překážky bránící volnému proudění energie a zabránit falešnému shromáždění

Zřídka používané svaly mají slabé spojení s mozkem, ale čím častěji se sval používá, tím se stává silnějším a nervové impulsy se k němu dostanou rychleji. Jezdec může svaly koně aktivovat jak přímo, tak nepřímo. Svaly, které jsou blízko povrchu těla a pohybují končetinami, mohou být pomůckami ovlivněny relativně přímo. Jezdec dokáže pomůckami sedu, nohou a otěží velmi přesně a specificky ovlivnit pohyb a došlap koňských nohou. 

Správný trénink buduje nové energetické cesty

Vnitřní vrstvy svalů jezdec naopak kontroluje spíše nepřímo – srovnáním zádě s plecemi a určením stupně vzpřímení a podsazení zádě pomocí orchestru pomůcek. Pokud změníte pozici zádě a plecí vůči sobě, automaticky tím změníte i svalové uspořádání, které musí kůň zapojit pro zaujmutí tohoto postavení. Čím častěji a déle je tělo nuceno být v určité pozici, tím více je na ni navyklé. Stává se pak druhou přirozeností, protože dané svalové skupiny jsou silnější a mají lepší neurologické spojení s mozkem.  Jezdec tedy drezurním výcvikem vytváří energetické cesty mezi mozkem a svaly, mezi pomůckami a končetinami, mezi končetinami koně, a mezi koňským tělem a zemí. V knize jsou přehledně sestaveny sekvence pomůcek podle toho, kterou část těla koně ovlivňují a způsoby, jak odstranit blokády, které brání volnému proudění pomůcek skrz tělo koně. 

Článek vyšel v časopise Jezdectví 01/2021 

Foto archiv Dr. Thomase Rittera
Podle Dr. Thomase Rittera zpracovala Michaela Burdová

Pevná vazba, 224 barevných stran, formát 24x27 cm, vydalo nakladatelství Arcaro v listopadu 2020.

K objednání na https://www.konskeknihy.cz/biomechanika/ (v detailu produktu naleznete ukázky vnitřních stran)