5 koňských signálů, které vás překvapí

Základem úspěšné komunikace je její správné pochopení. Nedorozumění může vygradovat až do konfliktu a je úplně jedno, jestli spolu mluví dva lidé, koně nebo zástupci rozlišných ras. Natočil se k vám kůň zadkem? Možná ze strachu začnete reagovat nepřiměřeně – koně okřiknete, uskočíte a kůň skutečně vykopne. Podle výzkumu řeči těla a konejšivých signálů u koní, který provedla Rachaël Draaisma, mohl být původní záměr vašeho čtyřnohého partnera zcela opačný: „Natočení se zády nebo bokem totiž značí pravý opak – nezájem o konflikt,“ říká.

Komunikační šum

Nejdříve trochu teorie. Teprve až studium mediální komunikace mi pomohlo lépe pochopit problematiku konejšivých signálů.

Má-li mluvčí (komunikát) nějakou myšlenku, kterou chce sdělit, musí ji nejprve do něčeho zaznamenat čili zakódovat a tím kódem není nic jiného než řeč. Druhý účastník ji dekóduje a na tom základě bude reagovat – podle toho, jak sdělení pochopil. Čech s Čechem používají jazyk, který znají, takže s pravděpodobně pochopí, co ten druhý má na mysli. Pokud se baví Čech s Angličanem stylem „rukama nohama“, část významu slov unikne. A přesně tak to někdy vypadá, když se pokoušíme rozmlouvat s naším koněm. Ti toho navíc dovedou napovídat mnoho, jenom si neuvědomujeme, že s námi prakticky celou dobu stráveného času diskutují. „Koně jsou mlčenliví tvorové, svým hlasem toho moc nenamluví. Co však mají na srdci, to mají v obličeji, pohybech a chování,“ tvrdí Rachaël Draaisma, která vydala úspěšnou knihu Konejšivé signály a řeč těla u koní (skladem za 339 Kč ZDE).

Začíná to konejšivými signály

Koně nedělají nic „pro nic za nic“. Už jenom častější pomrkávání nám může sdělit něco důležitého, jenom to nedovedeme zachytit. V následující části jsem vybrala deset zvláštností, které si možná někteří z nás vykládají jinak, než bychom měli:

1. Přivření očí, pomrkávání

Zrovna dáváte do seníku nové seno, všichni se k němu rozeběhnou a v relativně malém prostoru se natlačí na sebe. V takové chvíli velmi často uvidíte, jak přivírají oči a možná trochu stahují uši dozadu (viz foto haflinga). Cílem není ostatní odradit, ale spíše nevyvolat konflikt. Je to takové odmlčení se ve chvíli, kdy by se mohli „pohádat“.

Pomrkávání je pak asi ten nejjemnější konejšivý signál. Málokdo ho postřehne. I ten „nejzkaženější“ kůň na počátku situace, která mu není příjemná, jenom pomrkával nebo odvracel zrak.

2. Natočení se zádí

Jedna z největších hrozeb u koní je vykopnutí zadníma nohama. Často se tedy stává, že v okamžiku, kdy se k nám kůň otočí zadkem, máme tendenci situaci „dominantně zvládnout a dát vědět, kdo je tu pánem“, jenže z naší strany jde o hrubé nepochopení sdělení. Natočení se zády nebo bokem totiž značí pravý opak – nezájem o konflikt. Pokud jsou tedy všechna čtyři kopyta na zemi, krk nízko nebo středně vysoko – jde o konejšivý signál, nikoliv agresi.

Úplně nejčastěji dochází k nepochopení v kruhových ohradách. Nutíte koně během kolem dokola za cílem „urovnat situaci“ a „nastavit hranice“ – pokud si v hlavě přehrajete nějaký záznam, tak v tu chvíli koně často uhýbají krkem do strany nebo odvrací zrak, snaží se nás uklidnit, jenže my pořád pokračujeme, takže se zastaví v rohu bokem či zádí k nám, jasné znamení, že nestojí o souboj. Bohužel častokrát dojde na chvíli, kdy si smířlivé gesto zaměníme s neposlušností a potom začíná kůň vyhazovat a chovat se dle běžných měřítek „agresivně“ – hranice stresu je už tak vysoká, že už pořádně nemá jak srozumitelněji sdělit, že to takhle nechce.

3. Žraní

V téhle chvíli je potřeba dbát na kontext, protože koně jsou samozřejmě uzpůsobení jíst téměř pořád. Ve stresových situacích ale slouží žvýkání a žraní k uvolnění napětí – čím větší frekvence žvýkání, tím větší stres. Ve chvíli, kdy je hranice tak vysoká, že už není kůň schopen dál jíst, utrhne sousto a nechá ho vypadnout z huby ven. Tento jev je velmi podobný jako u člověka, který se zklidňuje čokoládou nebo brambůrky. Čím větší nervy má, tím více a rychleji toho sní. Tahat tedy nervózního koně násilím od trávy vzájemným vztahům moc neprospěje. Chce to kompromis.

4. Válení

Ne každé válení je pro radost nebo podrbání. Spěšné vyválení patří mezi přeskokové chování (další fázi konejšivých signálů). Neslouží k očistě, ale k uvolnění nahromaděného napětí. Často před ním koně moc dlouho nekrouží kolem vybraného místa, ulehají rychle a téměř hned zase vstávají, aby odběhli dál, kde se mohou vyválet znovu.

5. Hrozba kousnutím

„Přestaň dělat to, co děláš“ nebo „Zastav, potřebuji více prostoru“. Asi tak by se dal přeložit náznak kousnutí. Ve skutečnosti kůň nemá v plánu nám ublížit, ale zvýšit vzdálenost na znamení, že není s danou situací srozuměn. Velmi často k tomuto chování dochází při utahování podbřišníku, které je pro koně v danou chvíli bolestivé nebo na něj má z minulosti nepříjemnou vzpomínku. Neberte to osobně a netrestejte ho za to. Berte to jako výzvu. Jasně vám říká, kde je problém a je na vás ho společnou silou odstranit.

Zlozvyk může být i dobrý

Každé koňské chování něco znamená, stejně jako každý náš posunek. Koně se nám často snaží něco sdělit, ale protože nerozumíme, přecházejí k ostřejšímu slovníku. Jemné zdvořilosti vypustí a rovnou přejdou k nadávkám. Vždycky je důležité ptát se „proč“ a nepotírat projevy disharmonie nebo nepokoje, ale řešit jejich příčinu.

Nakonec přidám vlastní zkušenost, se kterou mi pomohla sama autorka výše uvedené studie a knihy Rachaël Draaisma. Moje kobylka klká, když se dostane do situace, kterou neví, jak řešit. Jedna z dalších kobyl ve stádě je na ní „ošklivá“. Ta má se stáhne, zaklká si (asi jako když my si koušeme nehty) a potom zkouší situaci řešit znovu. Rachaël mi řekla, že nejlepším řešením je usnadnit ji takové chvíle a rozhodně jí v tom nebránit řemeny nebo tresty. Mohla by přejít k něčemu daleko horšímu. Hodně mi pomohlo, když jsem přijala „zlozvyk“ jako její součást.

Veronika Nunhardtová
s pomocí knihy Konejšivé signály a řeč těla u koní