RECENZE: Správný režim

Kdybyste koupili Hicksteada nebo takového Azura a poslali ho do podřadné stáje, za pár sekund budete mít podřadného koně, říká proslulý trenér George H. Morris v předmluvě. Trefné vyjádření. Proč jsou někde tak dlouhodobě úspěšní a jinde se u koní kupí ortopedické problémy a výkonnost je jen zbožným přáním?

Číst či nečíst?

Než jsem se do knihy začetla, zaznamenala jsem už dopředu názor, že se nejspíš dozvím, že cesta k optimálnímu výkonu sportovního koně vede především přes otce miliardáře (No, šiklo by se, ale… i mně  je jasné, že peníze za mě parkur 160 cm nepřeskáčou ani nenatrénují koně na 160 km).

Sama jsem také byla vůči knize trochu skeptická. Přece jen se spíš už zajímám o vytrvalost než o skoky a o tom, co je u koní SPRÁVNÉ a co ne, mě už poučovalo tolik lidí, literatury a online zdrojů… a především našich koní! Na čerstvý (a fakt moc hezký) exemplář z tiskárny pár týdnů tiše usedal prach z našich krbovek. Ale znáte to, přijde den, kdy prší, do toho zkolabuje počítač, času je nazbyt – vzala jsem Správný režim na milost. A začala konečně číst. Řádku po řádce. Celou! Byl to totiž překvapivě svěží text protkaný různými zkušenostmi  nejúspěšnějších jezdců na světě i renomovaných veterinářů. Proložený zajímavými studiemi i tipy, kde se dá nad daným tématem více hloubat.  Kniha někde v úvodu avizovala, že  není o tom, jak koně přimět něco udělat, ale jak mu to usnadnit a co má smysl po konkrétním koni chtít na konkrétní úrovni tréninku, fyzické kondice a síly a jak rozvinout jeho kondici, motivaci a odvahu.

U titulů tohoto typu je také důležité, jestli je autor člověk od fochu nebo jen rychlý kompilátor. Dr. Cecilia Lönell tvrdí, že cesta k této knize trvala 40 let. O tajemství úspěchu jezdců má jasno.  Celou knihou se táhne jako červená nit, že v tom není žádné kouzlo ani miliardy. Jsou to do jednoho puntičkáři a dříči, učí se a mají skvělého trenéra.

Švédská autorka  Dr. Cecilia Lönnell vystudovala veterinární fakultu ve Švédsku v roce 1997. V letech 1998-2001 byla vědeckým asistentem na Královské veterinární fakultě v Londýně, kde vedla terénní výzkum o tréninku a adaptaci kostí plnokrevných dostihových koní, a v roce 2012 získala na Švédské univerzitě zemědělských věd v Uppsale titul PhD obhajobou práce o rozdílech v tréninku, managementu a ortopedických problémů mezi stájemi parkurových koní, jezdeckých školních koní a plnokrevných dostihových koní. Je spoluautorkou knihy FEI Equestrian Surfaces – A Guide (pojednává o jezdeckých površích) a jako novinářka se účastnila jezdectví šesti olympijských her.

Perfekcionismus s citem

Kniha není o tom, jak najet Brinkmanna nebo zvládnout řadu letmých přeskoků, na to existují stovky jiných titulů. Je o přístupu k tréninku a managementu koně, jaký mají  hvězdní jezdci jako je John Whitaker, Ludger Beerbaum, Beezie Maden a další. O tom, co všechno je ve hře, o výhradně individuálním přístupu ke každému koni – a především, jak zjistíte z citací těch nejúspěšnějších jezdců na světě – o perfekcionismu v každém detailu. Ale nejde o perfekcionismus zcela rigidní navzdory okolnostem. Právě naopak – je to perfekcionismus i ve schopnosti vycítění momentálních individuálních potřeb, a tak směřující k maximální pohodě každého koně. Z mnoha citovaných názorů renomovaných veterinářů a jezdců je patrné, co odlišuje ty nejlepší na světě od těch, kteří se na vrchol derou nějakou zkratkou a jejichž cílem není dokonalé ježdění a pohoda koně, ale primárně mašle a medaile.

Neprovozoval bych tento sport takovým způsobem, jakým ho stále dělám, učím a jezdím, pokud bych to dělal jen pro závodění. Je to velmi, velmi limitující. Tyto „zoufalé ženy v domácnosti“ a „víkendové bojovníky“, jak jim říkám, ještě stále nikdo neoslovil, aby to vše pochopili. A to je podstatou této knihy… Cecilia udělala sportu velkou službu: to, co tady píše, je tak korektní, vrací se do minulosti, ale vše je obaleno moderním pohledem (George H.Morris)

Kapitola první s názvem Proč tato kniha, na slova Morrise navazuje a cituje mimo jiné výzkum šesti typických znaků špičkových a dlouhodobě úspěšných parkurových jezdců, jak se rodí ortopedická zranění, nebo uvádí konkrétní příklad, jak se z chovné klisny stane superkůň, pokud jezdec a trenér dokáží odhalit a zlepšit slabá místa talentovaného koně. 

„Pro jezdce může být snadné si myslet, že jiní soutěží na vyšších úrovních, než jste vy, hlavně díky tomu, že mají dražší koně. Ale světoví jezdci na nejvyšších úrovních se ve většině případů dostali na vrchol tím, že pro své koně dělali mnohem lepší věci než ti ostatní“.

Setkat se s trenérem jednou týdně není tím, co dvojici dlouhodobě dostane na vysokou úroveň – ale důležité je dělat, co je správné, do posledního detailu, každý den. (Beezie Madden).

Další kapitola má název Koňské tělo – ale nečekejte obrázky z anatomie a sáhodlouhé povídání o biomechanice pohybu. Autorka se zaměřila na základní fakta v souvislosti s výkonem – srdce, zažívání, svaly a končetiny. Víte, že s každými 100 kg navíc bude končetina koně s každým krokem zatěžována až o 250 kg více nebo že síla, s níž se kopyto klusáka v plné rychlosti je tak obrovská, že kdyby se zkonstruoval podvozek letadla tak, jak Bůh vytvořil končetiny koní, zlomil by se hned po přistání?

Jezdci by také měli vědět, jak se adaptují kosti nebo jaká zranění jsou typická pro jejich disciplínu. To už je obsahem další kapitoly Prevence zranění. Že se kůň nezraní nebo neonemocní pouze náhodou (Michel Robert), už je známo. A je dobré mít na paměti 7 obvyklých příčin zranění. Zajímavou statí je studie jezdeckých povrchů v souvislosti s tréninkem koní.

Fakt, že podle jedné švédské studie jsou dost výrazné rozdíly mezi četností zranění v různých stájích, jen dokládá, jaký mají dopad rozdíly v tréninkové strategii a managementu. Také se dočtete, jak vidí prevenci zranění jednotliví špičkoví jezdci a veterináři.

Kapitola Správný kůň – patříte k sobě jen popisuje, co asi jezdci často cítí, ale neřídí se tím. Pokud jste nervózní, když si chcete vyjet na vyjížďku, protože se kůň moc leká nebo je výbušnější, než se vám líbí, bude problém mu zajistit rozmanitý trénink, který top jezdci v předchozí kapitole doporučovali. Je zajímavé si následně přečíst, jak k sobě ty nejznámější top dvojice přišly.

Pátá kapitola Dopřejte svému koni čas – a opět je z citací top jezdců patrné, jako moc, ale opravdu až úzkostlivě jsou opatrní při práci s mladými koňmi a jak pečlivě jim dávkují zátěž, aby se předčasně neopotřebovali. A není řeč jen o skokanech. Podle jedné studie v Švédsku v jezdeckých školách, kde začleňovali nového koně do práce nejméně 11 měsíců, bylo méně ortopedických zranění než ve školách, kde šel nový kůň rovnou naplno „do práce“.  Pátou kapitolu doporučuji přečíst opravdu pozorně – zvláště odstavec týkající se adaptace koně na nového jezdce.

Šestá kapitola se týká odpovědnosti jezdce. Vy jste manažer koně, vy se musíte mentálně a fyzicky zlepšovat a vytvořit si dobrý tým.  Jak? Michel Robert a Franke Sloothaak se zaměřují hlavně na sed jezdce. „Skoro všechny problémy s koňmi jsou způsobené nedostatkem rovnováhy, ať už jezdce nebo koně…“ (Franke Sloothaak).  Také přístup k vlastní kondici se mění. V hotelech jsou dnes běžně posilovny a na závodech tam po ránu běžně potkáte jezdce. Před dvaceti lety by ještě všichni byli v posteli…  Z několika  zkušeností ohledně mentálního tréninku mě zaujalo naučit se zapnout a vypnout. A myslíte, že nejúspěšnější  jezdci koně vidí až před stájí při nasednutí? To by toho o nich moc nevěděli.

Sedmá kapitola je o krmení – nedozvíte se nic převratného. Nejfrekventovanějším slovem této kapitoly je seno – a méně kyblíčků s doplňky, případně tip, jak krmili takové „dělo“ jako Baloubet Du Rouet.

Kapitola Povrch nabádá jezdce, aby obměňovali místa  - různé povrchy při ježdění, a proč. V kapitole deváté – Trénink je hlavní kapitolou, která vás bude zajímat – dozvíte se mimo jiné, jaké zásady ctí např. světový šampion  Franke Sloothaak, následuje kapitola o plánování a cestování (víte, proč raději letadlo a ne trajekt?). Knihu uzavírá kapitola o krmných doplňcích, medikaci a dopingu.

V podstatě se stránku za stránkou dozvídáte, jak nemít podřadnou stáj – a podřadné koně. A je jedno, jestli děláte parkury, drezúru nebo vytrvalost – nebo potřebujete perfektní školní koně.

Dr.Cecilia Lönnel v sobě nezapře novinářku a současně vědce. Zdánlivě lehké čtení je nabité fakty, drží se podstaty. Cestu k optimálnímu výkonu vám však kniha neusnadní. Ze všeho totiž čiší jen tvrdá práce na sobě, perfekcionismus a  „nádherná péče“ o koně, jak tento princip managementu nazývá jezdkyně Frances Rowe.

Knihu doporučuji jako příjemné a inspirativní čtení pro každého jezdce, který chce dělat dobrý sport a přitom mít spokojené a dlouhodobě výkonné a zdravé koně. Spoustu věcí v ní je zrovna pro vytrvalce samozřejmost, ale i pečlivý vytrvalostní jezdec se může něco naučit od špičkových parkuráků a naopak. Je v ní v podstatě návrat ke kořenům s podporou moderní vědy. A vůbec, nejlepší knihy o koních jsou ty, které vás přinutí k zamyšlení a možná k nějaké změně – třeba maličké, která ale může mít velký účinek.

(Michaela Burdová, www.i-endurance.cz)

Kniha skladem na: 
www.konskeknihy.cz/spravny-rezim--cecilia-lonnell/