RECENZE: Restart koně

Kdybych měla tuhle knížku hodnotit na škále od jedné do deseti, dávám patnáct! A rozhodně to není proto, že bych byla málo kritický čtenář, nebo že bych měla nízká očekávání, spíš naopak. Jméno Marka Rashida netřeba představovat. Jeho knížečka „Koně nikdy nelžou“ se stala těžko sehnatelnou legendou. Ten můj výtisk si někdy někdo půjčil „na nevrácenou“, a o to více jsem se na Restart koně těšila a očekávání jsem měla vysoká.

Mark Rashid se rozhodně nešetřil a s vervou se pustil do rozboru těch nejkomplexnějších a v podstatě nejsložitěji a nejhůře odstranitelných problémů mezi lidmi a koňmi – chytání ve výběhu, kozlování pod sedlem, napětí při ježdění, problémy s přilnutím či nedostatek respektu. A také problémů, které si my neseme v sobě. Celou knížkou se jako červená nit táhne nejdůležitější poselství: problémy, které máme s koňmi, nejsou nikdy ze zlé vůle. Koně neumějí dělat naschvály a už vůbec nám nechtějí ubližovat. Pokud nám jejich chování nevyhovuje, nesmíme trestat, ani se snažit mechanicky prorážet hlavou zeď. Musíme hledat příčinu…

Hned v první kapitole nás autor, krom toho, že zaujme příběhem, přesvědčí, že se neřadí k tzv. přirozenokomunikovačům, kteří všechny problémy světa začínají odháněním koní v kruhovce. Ne, neodsuzuje tento způsob práce, naopak přiznává, že drtivá většina koní tento princip rychle pochopí. On se ale snaží raději hledat a řešit příčiny problémů. Proč koně, který se ze strachu nechce nechat chytit, děsit honěním? Proč se mu raději nepředstavit, aby získal důvěru?

Příčiny problémového chování na straně koní rozebírá ještě mnohem podrobněji v druhé kapitole. Na dalších příbězích ukazuje, jak často je na vině nevhodného chování koně skrytý zdravotní problém. A to nejen obligátní bolavý hřbet nebo problémy se zuby, ale třeba i skryté žaludeční vředy.

Pak se autor opět vrací ke koním, kteří se nedají chytit. Do nejmenších detailů na mnoha stránkách popisuje svou práci s ochočováním dvou mustangů, aby ilustroval, jak každá drobnost může mít zásadní důsledky. Třeba takovém pomalé otevření prstů jedné ruky. Možná tady i zkouší, jestli bude mít čtenář dostatek trpělivosti a zaslouží si mnohem výživnější kapitoly, které následují.

Jeden z (mnoha) důvodů, proč této knížce dávám patnáct hvězdiček z deseti, najdete v kapitole Respekt. „Kůň věří, že chování, která nabízí, je správné… nemůže projevovat nedostatek respektu, ani když nabízí nežádoucí chování“, protože toho zkrátka není mentálně schopen. Nedokáže pochopit komplexní termín respekt. Pokud nabízí nějaké chování, je to proto, že jsme ho to naučili, byť nevědomě. Kéž by si tohle nechali nad postel vytesat všichni, kteří šlapou po svých zvířatech je jménu nedostatečného respektu a raději si sáhli do svědomí, kde oni sami dělají chybu a poskytují zvířeti chybnou odezvu.

„Pokud se k situaci postavíme věcně a budeme řešit jen chování, zbavíme se emocí. To nám dovolí zachovat v bouři chladnou hlavu místo toho, abychom byli součástí bouře – tak získáme nad situací kontrolu dřív, než by kontrolovala nás.“

Navazující kapitola si, alespoň pro mě, zaslouží snad ještě více hvězdiček… je autobiografická a vůbec nevypadá, že by patřila do knížky o koních. Týká se ale veškerého lidského konání a práce s koňmi tudíž také. Je o vymýšlení výmluv, proč se nezlepšovat a o tom, jak tyto výmluvy zahodit, protože cesta ke zlepšení je tu vždy. A jak důležité je se právě touto cestou vydat, abychom později nelitovali promarněných let. Jako autor u své hry na kytaru.

A takhle bych mohla pokračovat kapitolu po kapitole. Ovládni sebe, ovládneš koně… změň své nitro, abys mohl změnit zevnějšek…. Nebo třeba skvělý rozbor, jak opravit chyby v přilnutí. Moudrá slova, která jsme nepochybně opakovaně četli a slyšeli, určitě i v duchu nad nimi pokývali hlavou s pocitem, že je chápeme, ale… nestačí si přečíst nebo vyslechnout moudrá slova. Ta sama o sobě nikoho ke změně nepřivedou. Dokonce se často spokojíme s pocitem, že jim rozumíme, a přitom tomu tak vůbec není. Vyberte si libovolnou jezdeckou publikaci a přečtěte si ji v rozmezí několika let, kdy jste na sobě pilně pracovali. Zcela určitě si při dalším čtení řeknete: „Jak jsem si poprvé, se svým rozsahem znalostí a zkušeností, mohl myslet, že to chápu?“ A pokud se k ní vrátíte ještě znovu později, budete mít ten pocit opět. Nebo alespoň já to tak mám. I v knížkách, které si myslím, že znám zpaměti, nacházím stále nové věci.

Pokud si přečteme příběh, pochopíme a zapamatujeme si mnohem více. Mark Rashid to ví, proto nám nepředkládá jen poučení, ke kterým postupně došel, ale právě příběhy a především cestu, kterou sám šel. Nechce, abychom mechanicky přejímali, co nám předkládá, ale chce, abychom se nad tou cestou zamýšleli. Protože jen přemýšlení nás posune dál. A malé krůčky každodenního snažení, bez výmluv, den za dnem.

Takže pokračovat v tom, co najdete v dalších kapitolách, nebudu. Jednak by byla škoda, abych vám prozrazovala více a navíc, tohle je přesně kniha, která toho obsahuje tolik, že ať si ji přečte kdokoli, najde tam přesně to, co potřebuje. A to je pro každého, v každém okamžiku jeho vývoje, něco trochu jiného. A až se k ní vrátíte za pár měsíců nebo let, vyplněných sbíráním zkušeností a prací na sobě, opět tam najdete něco, co vám napoprvé uniklo, protože jste na to ještě nebyli připravení.

Kateřina Lipinská