RECENZE: Omyly moderní drezury

„Umění má vždy vycházet z přírody a nikdy nesmí jít proti ní.“
William Cavendish, vévoda z Newcastle

Recenzi Omylů moderní drezury jsem neustále odkládala. Kniha je kontroverzní, odvážná a nemá jen tendenci vyvracet zažité konvence a mýty, ona je svými sděleními vskutku boří! Proto psát recenzi na něco tak kritického a burcujícího vyžadovalo z mé strany značnou dávku kuráže, ale také jistou míru odstupu a objektivity.

Philippe Karl přináší kritické zhodnocení situace, ve které se nachází moderní drezura prezentovaná na sportovních kolbištích a prostřednictvím směrnice Německé jezdecké federace (FN). Podle něj je tato disciplína poháněná pouze touhou po co nejlepších výkonech, nejrychlejším výcviku a nejvyšších umístěních při sportovních kláních. K tomu všemu jsou nezbytné vysoké finanční prostředky, respektive tisíce a miliony korun, eur, dolarů, jakékoli měny. Co je na tom všem jeho slovy nejhorší? Že ty správné a poctivé výcvikové postupy, které se vyvíjely a zdokonalovaly po mnoho generací, jdou stranou v honbě za sběrem sportovních ocenění. Karl tvrdí, že vrcholová moderní drezura se tak omezuje jen na hrstku vyvolených koní (těch s nejlepšími chody, tělesnými proporcemi a původem) a lidí (zpravidla těch s největším balíkem peněz v kapse nebo s dobrým sponzorem za zády). Tuto situaci, která se dá přirovnat ke slepé uličce, Karl analyzuje a snaží se čtenáři odkrývat možnosti a řešení, jak z ní vyklouznout ven.

Celá kniha je bohatě ilustrovaná fotografiemi autora na různých koních a jeho vlastnoručními kresbami. Ty zachycují anatomické struktury koní, držení těla, pohybové figury či působení výcvikových pomůcek. Některé však slouží pouze pro odlehčení vážnosti tématu a mají čtenáře pobavit. Na několika historických fotografiích či malbách jsou zachyceni mistři jezdeckého umění – Nuno Oliveira, Alois Podhajsky, Egon von Neindorff a další.

Klíčové problémy drezury

Úvodní kapitola knihy se věnuje několika aspektům, jež musí jezdec a kůň během výcviku zohlednit. Zmiňuje psychické aspekty ochočení a učení, cituje výroky mistrů Bauchera či Alberta Decarpentra. Autor specifikuje daný problém, popisuje, jak k němu moderní drezura nesprávně přistupuje, nakonec nabízí návrh na zlepšení.

Pro představu si přibližme, jak se Karl věnuje procesu učení. Nejprve vysvětluje, jak inteligentní je kůň stvoření. Kritizuje moderní pojetí mechanizace a rutiny tréninků, stálé opakování neměnných drezurních úloh a víceméně sterilní prostředí drezurních obdélníků. Jako řešení navrhuje drezurní úlohu formou parkurového kurzu – jezdec až těsně do startu netuší, jaká „trasa“ po kolbišti jej vlastně čeká.

 „Často se zdůrazňuje význam trpělivosti. Samotná trpělivost však nic nepřinese. V jezdectví spíš platí, že trpělivost nemusí vždy znamenat znalost, že je však třeba více znalostí a nelze být netrpělivý.“

Ruce, holeně, sed, přechody a shromáždění

Kapitoly o používání jezdcových rukou, nohou a jeho sedu následují. Autor radí, že ne za každé situace je vhodné zachovat zavřené pěsti a ruku nízko položenou, jak přistupovat ke koním lehajícím si do otěží nebo že teorie ohnutí v žebrech odporuje základům anatomie.

Stránky věnované přechodům a shromáždění jsou vždy uvedené citací ze směrnic FN. Autor danou citaci následně analyzuje a kritizuje, na závěr předkládá podle něj vhodnou alternativu. Takto se konkrétně věnuje nácviku přechodů, couvání, piafy a pasáže:

Systém a jeho důsledky

Výcvikovou škálu jsem vždy považovala za něco nedotknutelného a brala ji jako jedno z nejvyšších dogmat drezury. Karl se mě pokusil vyvést z omylu. Já osobně jeho argumentům nemohu odporovat. Jím navržený výcvikový plán stojí na principu respektu vůči koni. Na rozdíl od šesti fází výcvikové škály má pouze čtyři etapy, které se navzájem podmiňují - jedná se o lehkost, ohebnost, pohyblivost a shromáždění.

"Légèreté i narovnání jsou každodenní snahou o dokonalost, které již z definice nemůžeme nikdy zcela dosáhnout.“

Co dodat?

Letem světem jsem se pokusila nastínila strukturu toho, co se lze v knize dozvědět. Nejedná se o odpočinkovou literaturu, mozkové závity se při čtení zapojují, čtenář se nestačí divit. Já jsem si dokonce dělala do knihy poznámky obyčejnou tužkou, abych danou problematiku lépe pochopila. Kdo nemá alespoň letmé ponětí o historii jezdecké hipologie, bude se hůře orientovat ve jménech zmiňovaných jezdeckých mistrů či některých jezdeckých figur.

Ačkoli to zní trochu bulvárně, odhalení, která kniha přináší, jsou pro mnohé čtenáře šokující. Pro někoho více, pro někoho méně. Nejsem „moderním drezurním jezdcem“, možná proto pro mě byla nová fakta „lépe stravitelná“ a pochopitelná. Dokáži si představit, že reakce mnohých jezdců, kteří jsou dogmaticky trénovaní dle výcvikové škály a jezdí se staženými nánosníky rollkur, by po přečtení knihy mohly být velmi ohnivé. Přečtení tedy doporučuji jezdcům, trenérům, zájemcům, kteří mají pochybnosti nad moderním drezurním systémem a drezurními soutěžemi. A také těm, kteří chtějí znát odpovědi na záludné výcvikové otázky nebo pochopit historické souvislosti klasického jezdectví.

Pár slov o autorovi

Francouzský jezdec, trenér a autor Philippe Karl je bývalým jezdcem elitní školy jezdectví v Saumuru jezdecké veřejnosti známé pod názvem Cadre Noir. Omyly moderní drezury jsou jeho v pořadí třetí publikací, nicméně první přeloženou do češtiny. Zbylé dvě knihy, ve francouzském originále Emploi des longues rênes („využití dlouhých otěží“) a Une certaine idée du dressage („určitá představa drezury“), v češtině k dostání nejsou.

Karl je představitelem jezdeckého konceptu Ecole de Légèreté, chcete-li School of Lightness, školy lehkosti. Jeho prioritami vůči koním jsou láska a respekt. Neuznává použití hrubé síly ani donucovacích prostředků, mezi které řadí pomocné otěže (vyvazovací, průvlečné) nebo stažené nánosníky. Jeho přístup a tréninkové metody jsou určené koním všech plemen, věkových kategorií či původů. Zároveň připravují koně i jezdce komplexně, tzn. budují pevné základy pro všechny jezdecké disciplíny či formy jezdeckého využití koní. Vychází z učení mistrů, kteří přispěli této jezdecké filosofii: Xenophon, Pluvinel, Guérinière, Baucher, Oliveira…

Semináře a výcvikové lekce pořádá nejen ve Francii. Před několika lety zavítal také do České republiky. Pro více informací o jeho nauce doporučuji navštívit jeho webové stránky https://www.philippe-karl.com (v angličtině).

Magdaléna Havlíčková

 Kniha je na e-shopu www.konskeknihy.cz k dostání ZDE.