RECENZE: Drezurní cviky - správné ježdění

Zkuste spočítat, kolik jste schopní vyjmenovat drezurních cviků. Pět, deset, dvacet, padesát, víc? A zvládli byste všechny z nich vysvětlit nebo jezdecky zajet? Osvěžit vědomosti pomůže novinka na českém knižním trhu Drezurní cviky – správné ježdění. Autorkou je Britta Schöffmann, německá jezdkyně, rozhodčí, trenérka, žurnalistka a samozřejmě spisovatelka (britta-schoeffmann.com).

Od C po Z

Už předmluva knihy potěší. Britta vysvětluje, že se v knize nesnažila všechny cviky jen stroze popsat. Hlavním posláním je vysvětlit proč se dané cviky provádí a jaký mají smysl. Následují doporučení knihy od hvězdných jezdkyň Isabell Werth či Kristiny Bröring-Sprehe. Nejen ony jsou zachyceny na mnoha ilustračních fotografiích. Právě fotodokumentaci knihy bych chtěla vyzdvihnout. Je znát, že fotografie byly pořízeny přesně „na míru“, tedy aby co nejlépe vyhovovaly potřebám textu a napomohly čtenáři v porozumění. Jedním z koňských modelů se stal i (podle mě dokonalý) Desperados.

Kniha je velmi jasně a přehledně členěná. Popisuje 83 cviků v abecedním pořadí. Nikoliv od A po Z, ale od C po Z, neboť prvním cvikem je „Celá pirueta“.  Text všech cviků je zakomponován do několika odstavců, které se věnují:

- stručnému představení cviku (v jedné až dvou větách)
- co nejpřesnějšímu popisu daného cviku
- nejčastějším chybám, kterých se jezdci a koně dopouštějí
- správným pomůckám a vyvarování se chyb
- cíli cviku
- zvláštnostem cviku
- prvkům základní stupnice výcviku koně (takt, uvolněnost, přilnutí atd.)

Všech šest prvků základní stupnice výcviku koně je „ohodnoceno“ hvězdičkami podle toho, do jaké míry daný cvik rozvíjí onen prvek základní stupnice výcviku koně. V této souvislosti musím zmínit knihu Omyly moderní drezury (a mou recenzi zde). Její autor Philipe Karl tuto výcvikovou škálu kritizuje a předkládá alternativu v duchu konceptu Légèreté neboli školy lehkosti.

Řazení cviku v abecedním pořádku má své výhody i nevýhody. Začala bych tou největší nevýhodou. Pokud čtenář nemá alespoň částečné znalosti o všech drezurních cvicích, pak se mu bude číst kniha od začátku do konce špatně. Zcela konkrétně, hned druhý popisovaný cvik v knize je „Cik-cak traverzála“. Pokud čtenář netuší, co samotná traverzála znamená, bude muset nejprve nalistovat obsah a poté najít traverzálu v závěru knihy (pod písmenkem T). Odkazy na související cviky sice průběžně v textu jsou, ale jen formou podtržení, nikoli číslem konkrétní stránky. Ovšem tato nevýhoda se může stát výhodou. Pokud otevírám knihu pouze za účelem najít si konkrétní cvik nebo při náhodném listování, mohu začít číst v podstatě kdekoli.

Pár poznámek k samotnému textu či překladu

Sama vím, že teoretický popis drezurních cviků je náročný. Nesmí být totiž napsaný ani jednoduše, ale ani příliš složitě. Poněkud těžce se mi proto píše kritika. Odpustit si ji však nemohu. Popis mnohých cviků je nesrozumitelný. Nevím, jestli mířit na autorku či překladatelku, nebo na obě dvě. Moc mi nesedlo přirovnání k železničnímu pražci nebo talíři a dlouhé rozvětvené věty. Upřednostnila bych kratší souvětí a méně obrazných pojmenování. Vybrala jsem několik příkladů, které mě udeřily do očí:

„Při prodloužení otěží, obecně se tento cvik provádí na kruhu, se má kůň, jak již prozrazuje název cviku, natáhnout za nabízející otěží.“

„Vychází-li se z celého obdélníku, vystřihne se malý kousek a při vrácení se zpátky na stopu (zvětšení) se tento malý kousek opět zvětší.“

„Rovné přistavení však neznamená, že je kůň jako železniční pražec…“

„Má být proveden přesně „na talíři“, takže: v obratu nakračují přední nohy okolo nohou zadních, které opisují co nejmenší oblouk kruhu (jako na talíři),…“

Na obranu autorky a překladatelky však musím dodat následující. Myslím si, že němčina je specifický jazyk, co se slovní zásoby a samotné slovotvorby týká. Dále chci dodat, že popis cviků je velmi, velmi podrobný. Nevystačí si s dvěma větami a snaží se o vyčerpávající výčet informací. Což je pravděpodobně důvodem toho, že slovní zásoba začala být limitující.

Boxíky a dýchající ruce

Kromě samotného textu, jenž popisuje každý cvik, je kniha „prošpikovaná“ textovými boxíky. Žlutě (až na jeden modrý omyl na straně 111) jsou uvedeny komentáře jezdeckých odborníků. Jako příklad jmenuji zvučná jména: Michael Klimke (jezdec Grand Prix, vícenásobný mistr Německa v drezuře), Dr. Volker Moritz (mezinárodní drezurní rozhodčí) nebo Christoph Hess (dřívější předseda jezdeckého svazového spolku, FN cvičitel, mezinárodní drezurní rozhodčí). Modré boxíky obsahují autorčiny tipy a poznámky.

Ilustrace a fotografie

Jak jsem již poznamenala v úvodu, doprovodné fotografie jsou rozhodně silnou stránkou knihy. O to víc mě mrzí zpracování titulní stránky. Podle mého názoru působí fádně, nikoli atraktivně. Kromě fotografií je provedení některých cviků zakresleno do drezurního obdélníku. Tyto kresby jsou velmi pěkné – moderní, schematické, s uvedenými rozměry a provedením, za mě palec nahoru. Cviky jako traverz, renverz, přistavení či ježdění v přistavení jsou znázorněny detailněji a přibližují pozici hlavy, krku nebo stop.

Závěrem

Pokud přehlédnu pár krkolomných vět, nemám co vytknout. Základní drezurní cviky by měl znát a ovládat každý jezdec a jezdecký kůň, nehledě na sportovní zaměření nebo úroveň výcviku. Jsem přesvědčená o tom, že si kniha svým moderním zpracováním a pěknými fotografiemi rychle najde své čtenáře a stálé místo v jezdecké knihovně. 

Magdaléna Havlíčková

Knihu Drezurní cviky - správné ježdění si na eshopu www.konskeknihy.cz můžete objednat ZDE.