RECENZE: Dávat koním křídla
V českých dostizích rezonuje především jméno Josef Váňa. Nelze mu upřít počet vítězství Velké Pardubické, jeho obrovskou nezdolnost a životní sílu. Ale taky jistou prostořekost, ostré lokty a politikaření, což přitahuje média jako magnet. Když jsem se poprvé osobně potkal s Václavem Chaloupkou, okamžitě jsem pochopil, proč stojí trochu ve Váňově stínu. Vyzařuje z něj klid, pokora a láska ke koním, která byla nejspíš vždy hlubší než touha po vlastním úspěchu. Nijak kontroverzní, že? Přitom jeho příběh s „křivonohým“ Korokem patří k tomu nejsilnějšímu, co se u nás ve sportu událo. Tehdy v tom bylo i mnoho symboliky. První Korokův start ve Velké Pardubické zastavila v roce 1968 ruská invaze, o rok později zvítězil a sovětskou ekipu nechal za sebou…
Když jsme knihu Dávat koním křídla dostali po vydání exkluzivně do prodeje, vzali jsme „náčelníka“ Václava Chaloupku na pár autogramiád. Jeho přezdívkou ho lidé z branže u stánku zdravili často, s úctou a přátelstvím. Zásoby knih, které jsme vzali s sebou, nám ne vždy stačily. Kniha ale s postupem času upadá v zapomnění, což je škoda. Proto jsme se ji rozhodli připomenout recenzí Veroniky Nunhardtové. Ta se ani tak nezabývá příběhem Koroka, ale spíš členitosti knihy, která obsahuje mnohem víc informací o Chaloupkovi a jeho koních.
Daniel Burda
Pokorná legenda Václav Chaloupka
Dávat koním křídla je jednou z těch knih, která dovede zaujmout už na první pohled. Pevná vazba, nádherný přebal s metalicky zelenkavým nadpisem a autentickou fotografií slibující velký příběh. A takový příběh Václava Chaloupky skutečně je!
Pojmu ale tuto recenzi trochu jinak a začnu členěním knihy, která je zajímavý svou členitostí a rozsahem informací. Po předmluvě následuje kapitola Kořeny, která nám vysvětluje historii Těšan, velice klíčového místa pro celou rodinu Chaloupků. Zabrousíme i k slavné Maryše, která ve skutečnosti má s touto rodinou příbuzné kořeny, což je zajímavost, na kterou jsem v žádné učebnici češtiny nenarazila. Je hezké připomenout si historii, a je to jedním z mnoha přesahů této knihy – každý si zde najde své. Petr Feldstein zkrátka odvedl neuvěřitelně poctivou práci.
Následující část Koně jsou důležitější, než my zachycuje Václavovy začátky, kdy se konečně dostal se svým mladším bratrem Jirkou, taktéž obrovským talentem, do sedla. V kapitole se můžeme setkat s příběhem klisen Jety, Jehly a Kavalety. „Byl to můj první dostih v životě. Jehla byla krásná polokrevná klisnička. Úžasně živá, žíly jí naskakovaly jako řeky na mapě. Byla to taková koňská modelka a měla i báječnou povahu. Právě v jejím sedle se mi začaly v hlavě rodit ty nejodvážnější sny. Představoval jsem si, že třikrát vyhraju Velkou pardubickou a jednou Velkou národní v Liverpoolu, o jejíž existenci jsem tehdy už věděl. A já jsem s Jehlou ve Slavkově hned napoprvé rovinový dostih na 1000 metrů vyhrál,“ popisuje například Chaloupka.
S legendárním Korokem se setkáváme až části Ten druhý. S legendou strávíme téměř celou následující polovinu knihy. Korok nebyl rozený favorit, byl spíše přívažek k nákupu dalších dvou koní, kvůli defektu pravé přední nohy – vytočeném karpálním kloubu do strany. Když nad tím tak přemýšlím, tak by měl mnoho společného se Snowmanem, o kterém vznikla také kniha. Oba nebyli prvoplánoví favorité. A oba všechny vyvedli z omylu.
V knize se také setkáme se situacemi, které jako koňáci dobře známe – a je hezké číst, že i jezdecké legendy musí řešit, že se kůň bojí kytky, listu nebo hrbolu. Následující Chaloupkova vzpomínka je o to vtipnější, že seděl na svém jmenovci – Václavovi: „Na oné vyjížďce s Vekorou se však Václav na Václava opravdu hodně naštval. Kůň se v jednu chvíli opět zasekl a nechtěl jít dál. A to proto, že před nimi byl na cestě jenom takový větší hrbol. Vlastně skoro nic. To už Václav nebyl schopný prostát. Zvlášť když viděl, jak se Vekora pod jeho ženou Evou vyloženě vznáší, jak se té volnosti a možnosti užívat si v přírodě báječné nespoutanosti nemůže nabažit.“
O nadějných a složitých koních se dočteme na více místech, také podrobně nahlédneme pod pokličku tehdejšího dostihového světa ve Slušovicích a Petr Feldstein nám dostihovou legendu představí i jako obyčejného člověka – lezce, běžce a hráče bowlingu. Aneb tato kniha nám dovolí poznat celou rodinu Chaloupků jako takovou. Navíc velice objektivně, díky mnoha úhlům pohledů více lidí, výpovědím, rozhovorům a úryvkům z článků.
Můj osobní názor:
Knížka je prostě nádherná, má látkovou záložku (což už je docela vzácnost), hezký přebal i potah pevné vazby. Příběh Václava Chaloupky mě generačně minul. O to jsem radši, že mám možnost si o něm přečíst a doplnit si celkový přehled. Pozornost totiž nezískali jenom Korok, ale i ostatní koně, kteří v té době závodili s jinými jezdci. Třeba Lukava, Kostrava, Neklan, Japan… Mnoho z nich lidé znají už jenom ze hry Dostihy a sázky. Tahle knížka je právě v tomhle úžasná – jednak nabízí objektivní životopis, ale má přesah do mnoha sfér.
Shrnutí:
+ pevná vazba, látková záložka, přebal a potisk i pod přebalem
+ objektivní pohled na věc
+ žánrový i příběhový přesah
+ mnoho fotografií
+ příjemné členění, písmo i síla papíru
Podobně zaměřené knihy:
VENTURA - PŘÍBĚH OLYMPIJSKÉHO VÍTĚZE (FRANTIŠEK VENTURA)
SNOWMAN - OSMDESÁTIDOLAROVÝ ŠAMPION (ELIZABETH LETTS)
NEZLOMNÁ (RICHARD ASKWITH)
Veronika Nunhardtová
Knihu Dávat koním křídla můžete na eshopu www.konskeknihy.cz objednat ZDE.