RECENZE: Cesta k jemnosti

Myslím, že k tomu, aby se tahle knížka stala bestsellerem, stačí bohatě už jméno autora a název. Existuje snad na světě jezdec, který by nechtěl jezdit jemně, navzdory tomu, že toho v danou chvíli není schopen? Možná to pro některé není prioritou, ale asi není nikdo, kdo by to neuvítal. Pojďme se tedy podívat, jakou cestou nás Mark Rashid povede a zda dojdeme až na konec… I když vlastně píše hned v úvodu, že tahle cesta konec nemá.

Jako obvykle u tohoto autora se můžete připravit na čtení velmi příjemné, zábavné a s opravdu srozumitelně podanými informacemi. Přesto je tahle knížka ale poněkud náročnější než ty předchozí… což vychází z toho, že být jemný zkrátka pekelně náročné je a vyžaduje to až nadlidskou sebekázeň, zkušenosti a šikovnost, kterých dosáhnete asi jen léty trénování.

Tahání za otěž jako zabiják jemnosti 

Koneckonců to Rashid i na rovinu píše. Chcete být skutečně jemní na koni? Nestačí pilovat techniku ježdění, musíte si osvojit vnitřní jemnost a tato jemnost se musí stát vaším životním přístupem. Budete-li ji trénovat jen na koni, nikdy to nebude stačit. Tohle je jedno z míst, kde si nejspíš řeknete: „Má cenu vůbec číst dál? Tohohle přece nikdy nedosáhnu.“ Buďme upřímní – pravděpodobně ne, asi nikdo z nás nebude druhý Rashid. Ale i cesta je cíl a na téhle cestě se každý krok počítá!

Navíc se dozvíte mnoho velmi konkrétních věcí, které možná hodně ovlivní jak vaši techniku, tak vaše uvažování a přístup k ježdění. Hned první kapitolu bych vytiskla do každé stáje: tahání za otěže je zabijákem jemnosti! Jakmile se zatáhne za otěže, „tento tah překáží citlivosti, kterou potřebujeme, abychom vycítili, kdy se kůň pokusí tlaku poddat.“ Srozumitelněji řečeno, pokud taháme, nejsme dostatečně citliví, abychom včas odměnili moment, kdy se kůň poddá. Teoreticky to všichni víme, bohužel někdy máme pocit, že „s tímhle tvrdohubým to bez tahání nejde“. V druhé kapitole si pak můžete přečíst, co v takovém případě doporučuje Rashid.

Aikido jako součást cesty

Později v knize se ale začne přístup k ježdění silně prolínat s přístupem ke světu a k celému životu. Chvílemi možná budete mít pocit, že stránky o aikidu můžete klidně přeskákat… já bych to nedělala. Spousta z nás je zacykleno v tom, že pracuje s koněm. Soustředí se jen na koně a řeší jen jeho problémy. Pravdou ale je, že nebýt nás, tyhle problémy by velmi pravděpodobně neměl. Soustředit se na své tělo a svou mysl je přinejmenším srovnatelně důležité a jen velmi málo aktivit je tak dobře rozvíjí jako východní bojová umění. Takže milí čtenáři, to je výzva! :-)

Po všech (užitečných) odbočkách k aikidu a vagónům se ale vrátíte zpátky ke koním a popis, jak správně pracovat rukou, je další z věcí, kterou bych si klidně vytiskla také a předčítala svým svěřencům. Alespoň těm z nich, kteří si pletou jemný kontakt s žádným.

Nicméně stejně se během čtení dozvíte, že jezdecká technika sama o sobě nestačí a v rozvoji jemnosti je až druhotná.  Co je to důležitější, vám tu ale už neprozradím (můžu napovědět, že se to dozvíte ve čtvrté a pak také v poslední kapitole), abych vás neochudila o zážitek a chuť si „nejnovějšího Rashida“ přečíst.

Kateřina Lipinská

 Knihu Cesta k jemnosti máme na eshopu www.konskeknihy.cz skladem ZDE.