ROZHOVOR: Elizabeth Letts (autorka knihy Snowman)
Snowman je skutečný a strhující příběh o tom, jak se kůň, který měl skončit v psích konzervách, a neznámý jezdec stali šampiony. Harry Snowmana zachránil z náklaďáku, který mířil na jatka. Udělal z něj školního koně, ale o pár let později se stal dobrácký bělouš miláčkem Ameriky. V roce 1958 Snowman získal tehdejší americkou trojkorunu v parkuru. V roce 1992 byl uveden do síně slávy v National Show Jumping Hall of Fame.
Amerika znovu příběh objevila před několika lety, kdy Elizabeth Letts napsala knihu Osmdesátidolarový šampion Snowman. Stala se okamžitě americkým bestsellerem. Na podzim roku 2016 vydalo knihu v češtině nakladatelství Arcaro.
Elizabeth, co vás na tomto příběhu zaujalo?
Ten příběh má v sobě zvláštní kouzlo. Od první chvíle, kdy jsem zhlédla fotografii Harryho a Snowmana, jsem viděla, že je mezi nimi zvláštní pouto a že oni dva dohromady jsou něčím víc než jen součtem dvou bytostí. Chtěla jsem prostřednictvím této knihy zprostředkovat tohle kouzlo svým čtenářům.
Vidíte nějakou paralelu mezi koncem 50. let, kdy se tento příběh odehrál, a současností?
Je snadné hledět na konec 50. let s pocitem nostalgie a vzpomínat na ty „šťastné dny“. Ale příběh Harryho a Snowmana nám jasně ukázal, jak převratná to byla doba. Nová média nahrazovala stará, globální realita jaderné hrozby znamenala pro lidi nejistotu. Harry byl jedním z milionů lidí, kteří byli za 2. světové války vykořeněni a museli začínat znovu. Farmářské a jezdecké schopnosti, se kterými přišel do Ameriky, nebyly toho druhu, aby se jimi mohl snadno živit. A přesto nějak, díky zásadním vlastnostem svého charakteru a rovněž víře v lepší budoucnost, mu to stačilo, aby se mu začalo dařit. Nám všem by prospělo řídit se jeho příkladem, abychom si zajistili lepší budoucnost.
Zdá se vám život koní lepší nebo horší než před padesáti lety, s ohledem na průzkum historie podmínek pro koně v polovině 20. století?
To je těžká otázka. V některých ohledech je jejich život lepší, humánněji se zachází se sportovními koňmi. V jiných oblastech mají koně život mnohem těžší. V ekonomicky obtížných časech nemají majitelé dostatek hotovosti na péči o zvířata. Koně to odnášejí asi nejvíc – vyžadují spoustu peněz a fyzické práce a často se považují za luxus. Když začnou lidé koně opouštět, zvyšuje se počet koní zanedbaných, kteří potřebují péči, lásku a dobrý domov.
Co mají dělat lidé, kteří se zajímají o welfare koní?
Existuje mnoho způsobů, jak pomoci koním. Můžete pracovat jako dobrovolník v organizaci zabývající se záchranou koní, nebo se zapojit do skupiny, která koně připravuje na druhou kariéru, což je například hiporehabilitace. Nepotřebujete spoustu peněz, abyste udělali něco pro lepší život koní. Seznam organizací, zabývajích se welfare koní, najdete zde: American Horse Council – www.horsecouncil.org.
Co vás při psaní příběhu Harryho a Snowmana nejvíce oslovilo?
Pro mě bylo nejvděčnější záležitostí setkání s lidmi, kteří si pamatují příběh Snowmana jako děti, a to, jak je tento neuvěřitelný příběh mladého emigranta a tažného koně ovlivnil v jejich životě. Jak jsem projížděla státy a hovořila jsem s lidmi o tomto příběhu, nesčetnětkrát jsem narazila na fanoušky s jejich celá desetiletí starými vzpomínkami, s vybledlými fotografiemi v rukou, s vyprávěním, jak je Snowman inspiroval – aby se stali veterináři, dobrovolníky v organizacích na welfare zvířat, nebo jak překonali těžké problémy a nepřízeň osudu, aby se přiblížili svému snu. Mou velkou nadějí je, aby nová generace čtenářů objevila tento kouzelný příběh a pokračovala za svými vlastními cíli.
(rozhovor je součástí knihy)