RECENZE: Kavalerie - historie a taktika

Je to kniha, kterou napsal kavalerista pro kavaleristy. Jedná se o příručku, která má za úkol „…pomoci mladým důstojníkům při získávání informací o jejich profesi.“ Anglický originál této knihy byl vydán již v roce 1853 v Londýně. Napsal ji husarský kapitán Louis Edward Nolan, který sloužil v britské kavalérii v letech 1839–1854. Byl velmi vzdělaný, hovořil pěti jazyky a výborně ovládal jezdecké umění. Známý je však hlavně díky vedení neblaze proslulého útoku lehké kavalerie v bitvě u Balaklavy, kde také zemřel. Dodnes kolují dohady o jeho podílu na nepochopení rozkazu a následnému masakru této jízdní jednotky.

Krom popisování již zavedených praktik popisuje autor vlastní návrh na reformaci jízdy. Nesoustředí se jen na kavalerii jako celek, tedy na taktiky boje, formace atp., ale jako zkušený jezdec (L. E. Nolan jezdil celý život, v Indii dokonce jezdil dostihy.) s obrovskými znalostmi horsemanshipu také navrhuje změny ve způsobu ježdění a výchovy koní. Navíc přikládá náčrty některých svých vynálezů (například koncept Nolanovy uzdy s odepínacím udidlem, pochopitelně vylepšené a z jiných materiálů, je v dnešní době používán vytrvalostními jezdci po celém světě.), které navrhuje pro širší využití v kavalerii. Velkou hodnotu má příloha, kde je přepsána korespondence mezi generálem Anthony Backonem a vévodou z Wellingtonu, a další dopisy od vysokých důstojníků kavalerie. 

Kapitán Nolan se ve svém díle snaží o velkou objektivnost, což se mu většinou daří. Ovšem můžeme narazit na úseky textu, kde je znát jistý disrespekt vůči Francouzům, což je vzhledem k historickým vztahům Velké Británie a Francie vcelku pochopitelné. Dále je v některých případech silně optimistický v pohledu na sílu jízdy, jak sám připouští: „Pokud budu se svými tvrzeními zacházet příliš daleko, tak jen připomínám, že jsem důstojník kavalerie.“ (str. 235) Přesto připouští i existenci slabin jízdy, nutnost spolupráce s dalšími druhy jednotek atp.

Sám autor (na fotografii vpravo) píše, „…práce byla sepsána ve volném čase mezi službou a vedlejšími povinnostmi. Jak se dá předpokládat u knihy napsané osobou jen málo seznámenou s uměním psaní knih, je dílo poněkud nesouvisle uspořádáno.“ (str. 10) Kniha je členěna na čtrnáct kapitol a appendixu. Hlavní uspořádání knihy je díky pomoci autorových přátel logické, ovšem jednotlivé kapitoly dále dělené nejsou. Jednolitá masa textu může v některých případech způsobovat jeho chaotičnost. Co ovšem kniha postrádá na přehlednosti, vynahrazuje obrovským množstvím faktů, postřehů a příkladů z praxe. Díky jazykové znalosti L. E. Nolan cituje různá díla, která nejsou dodnes přeložena. Často například čerpá z textů německého vojenského autora George Heinricha Berenhorsta nebo uherského armádního generála Györgyho Klapky. V předmluvě pak popisuje Nolan potřebu uceleného díla týkajícího se jízdy a jejích taktik, přičemž informace čerpá z děl různých autorů a z vlastní zkušenosti ve službě. Uznává však, že je složité redukovat všechno do pravidel a příruček, a z toho důvodu často využívá příkladů z minulosti, které mohou být důstojníkem využity k nabrání zkušeností v době míru, nikoliv až za válečného stavu, „…kdy je každý chybný krok doprovázen katastrofálními důsledky pro jeho zemi a vojáky pod jeho velením.“ (str. 9)

V prvních dvou kapitolách je proto popsána historie kavalerie. Autor se snaží na příkladech z historie ukázat správné využití jízdy ve válce. Funkci této části knihy nejlépe shrnuje tento Nolanův výrok z první kapitoly: „Zvláštní, že v natolik od sebe vzdálených dobách, za úplně jiných podmínek, mohlo být dosaženo stejných výsledků. A to navíc téměř úplně stejným způsobem! Nedokazuje to, že je nutné dívat se do minulosti, abychom se připravili na budoucnost?“ (str. 26)

Další dvě kapitoly se již věnují konkrétnímu dělení kavalerie a funkcím lehké a těžké jízdy a dragounů. Autor vyjadřuje vlastní sympatie k lehké kavalerii a husarům. Možná až příliš zaujatě hovoří proti použití těžké jízdy. Přestože je tedy jasně vidět, že Nolan preferuje lehkou jízdu nad těžkou, své názory podkládá mnoha příklady z historie, včetně přeloženého výňatku z díla politika a uherského armádního generála Györgyho Klapky. Cituje ovšem i francouzského generála de Bracka, pruského gardistu kapitána Ganzaugeho nebo britského kapitána Siborneho.

V pořadí pátá kapitola se rozsáhle zabývá autorem navrhovanou změnou v organizaci kavalerie, takzvaným Novým Systémem. Poukazuje na aktuální problémy ve vybavení, výcviku a organizaci britské jízdy a navrhuje jejich řešení. Své názory podkládá srovnáním s britskou nepravidelnou kavalerií v Indii, kde s ní osobně přišel do styku. Tato kapitola obsahuje velké množství poznatků přímo z Nolanovy služby, mimo jiné týkajících se koní a jejich výstroje.

Následující dvě kapitoly se věnují hlavně vojenskému ježdění a výcviku jezdce. Zde je vidět autorovu lásku k vlasti a poněkud nekritické lpění na původním anglickém stylu ježdění, který považuje za nadřazený tomu, jež byl přejat od kontinentálních národů. Mnohem zajímavější a informativnější je ovšem záznam z návštěvy kontinentu, kde popisuje tamější techniky výcviku koní pro armádu. V pořadí sedmé kapitole navrhuje způsob cvičení v různých formacích.

V kapitolách osm a devět se kapitán Nolan věnuje prvních několik stran zásadnímu tématu rozestupů mezi útvary. Své závěry tentokrát opírá o názory francouzského důstojníka Mottina de la Balmeho, a navíc přikládá vlastní zkušenosti ze cvičení v rakouské jízdě. V následující kapitole pak velmi podrobně rozebírá manévry kavalerie. Tento popis může pro nezasvěceného čtenáře působit chaoticky a složitě, vzhledem k určení publikace pro důstojníky však tuto záležitost nelze chápat jako chybu. Desátá kapitola je souborem informací o taktikách kavalerie. Začíná dvanácti základními pravidly, která by měla dobrá jízda vždy dodržovat. Poté autor rozebírá různé možnosti střetů jízdy s nepřítelem, a to v různých situacích jako je útok, obrana, či průzkum. Jako názorné příklady používá většinou nedávné bitvy (kniha byla psána po napoleonských válkách, údaje o nich tedy lze považovat za přesné.), popřípadě rozvíjí hypotetické scénáře. Silně podporuje využití stupňovité formace místo lineární: „Obtížnost postupu s dlouhou linií a nebezpečí, že bude celá naráz zatlačena zpět, jsou důvody, proč je moudré používat stupňovité formace namísto pokusu o útok v lineární formaci na velkou frontu.“ (str. 181)

V kapitole jedenáct popisuje kapitán Nolan aktivity mezi samotnými bitvami. Mluví o pochodování, táboření (jeden z nákresů přikládáme), bivakování atp., přičemž hlavní část textu je věnována právě táboru, jeho typech, stavbě a ochraně. Nejzajímavější částí této části knihy je ovšem popis stavění hlídky z pohledu pověřené osoby. Je napsán v ich-formě, díky čemuž si lze dobře představit funkci a fungování hlídek.

Poslední tři kapitoly se věnují útoku jízdy a správnému způsobu jeho provedení, a dále službě detašovaných oddílů. Závěrečnou kapitolu knihy autor věnuje útokům kavalerie proti pěchotě, konkrétně proti pěchotním čtvercům. Nolan podává zprávu o všeobecném mínění v britské kavalerii, že je nemožné prorazit pěchotní čtverec. (str. 236) Snaží se tedy podat množství příkladů z historických bitev, aby dokázal opak. Dokonce matematicky dokazuje, že dobře organizovaná kavalerie může bez větších problémů pěchotní čtverec prorazit.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat appendixu, ve kterém autor navrhuje novou uzdu a sedlo pro britskou kavalerii. Jak již bylo zmíněno, jeho návrh uzdy je v pozměněné podobě využíván v moderním vytrvalostním ježdění. Dále je součástí této části knihy korespondence několika vysoce postavených armádních důstojníků, kteří podporují zavedení tzv. „jednořadé formace.“ Ačkoliv kapitán Nolan s touto formací nesouhlasí, tak se snaží o objektivní posouzení tohoto návrhu transformace britské jízdy. Posledním textem je zpráva o testu vojenských koní v Indii, na kterém ukazuje lepší kvalitu koní z východu pro armádní účely.

Kniha byla v době svého prvního vydání určena pro mladé důstojníky kavalerie. Ovšem i v 21. století má nezměrnou hodnotu pro historiky, a to především díky tomu, že autor žil v době velkých změn v armádě, které se odehrávaly díky průmyslové revoluci, jež probíhala za Nolanova života. Další skupinou lidí, které by daná problematika mohla zajímat, jsou milovníci koní, protože v knize je mnoho  zmínek o jejich výcviku, chovu a podobě v průběhu dějin.

(Robin Burda)

Knihu máme na našem eshopu skladem.
Je to velmi krásná publikace s obálkou se zlatým tiskem a také částečným lakem, který zvýrazňuje siluety koní.