RECENZE: Výcvik skokového koně podle Dillona

Předně – autor je skvělý vypravěč a od prvních stránek knihy je zřejmé, že rozumí nejen koním, ale  má dokonale přečtené i jezdce. Jako trenéra bych ho brala – umí vysvětlit, má smysl pro humor a přitom nedělá z parkurového skákání vědeckou záležitost (je ovšem trochu zaujatý vůči pseudo – zaříkávačům koní a drží se osvědčených postupů logicky navazujících kroků, např. při obsedání). Na druhou stranu jeho kniha ukazuje parkurové skákání takové, jaké v dnešní době je. Jací jsou koně.  Pryč je doba, kdy se učilo skákat všechno, co mělo čtyři nohy. Skokani se rodí, mají to geneticky dané, jen si je vybrat a nezkazit. Abychom je nezkazili, je potřeba věnovat stejnou péči výběru trenéra. A o tom jsou úvodní  kapitoly. Kdo se pohybuje v této disciplíně, může jen souhlasně pokývat hlavou – bez dobrého koně a člověka na zemi budete na závodech pravděpodobně končit na posledním řádku výsledkové listiny.

V kapitole o výběru koně se nepíše o původech či plemenech – ale jsou určité exteriérové vlastnosti, které koně snáze dostanou do vzduchu. A jasně – je tu i ten interiér koně, jeho ochota a chuť skákat, což některé – a někdy i výrazné, nedostatky dokáže kompenzovat. A kde nakupovat? Kategorie prodávajících jsou podané barvitě – např. bacha na kategorii „Švihák Harry“ … Vypadá, jako by nikdy neseděl na koni a pravděpodobně na něm opravdu neseděl. Ale jeho obrovský obchodní talent spočívá v tom, že je nesmírně upovídaný a dokázal by přemluvit i mrtvého. Pokud prohlásí „Tohle se ještě nikdy nestalo!“, zatímco vy ležíte na zemi a zpod překážky hledíte na předmět své potencionální koupě, buďte opatrní. Tenhle obchodník mluví koutkem úst a huhňá tak, že za chvíli budete úplně zmatení, co a kdy řekl. Nehledí vám do očí, zatímco prohlašuje, že jeho kůň nikdy neštycuje, nevyhazuje, necouvá, neprchá, nevrávorá, netkalcuje, nekouše, nekope a na přání vám přeskočí i měsíc…“

Každopádně je výběr koně delikátní záležitost, aby odpovídal – nikoliv představám, ale schopnostem jezdce. Ernest Dillon je Angličan a jeho pohled na vhodného skokana co do plemene či křížení je praktický a veskrze ostrovní… a kdo měl možnost zaskákat si v Anglii v nějaké jezdecké škole, je v obraze. Mají skvělé, pohodlné a spolehlivé skokany.

Máte koně a co trenér? Trenéra je potřeba si vybrat podle své letory – má to být „Hladič peří“, který vás  ujišťuje, jak jste dobří (na tom není nic špatného, pokud potřebujete dodat sebevědomí) – nebo „Čerstvě vyškolený teenager“  či „Vojenský velitel“ („…Jejich hlas by dokázal zastavit útočící dav a mají kousavý, sarkastický smysl pro humor, který dokáže i nejotrlejšího žáka změnit v uslzenou, chvějící se trosku…“).

Když už si koupíte knihu o skákání, asi už koně máte a řešíte jak začít s mladým koněm –  najdete dost tipů i kolem lonžování a různých druhů lonžovací výstroje co do vyvazování, o skákání ve volnosti i na lonži. Tady varuje před přeháněním – není nutné a už vůbec ne užitečné změnit trénink skoku ve volnosti v soutěž ve skoku mohutnosti - „Vždycky ve mně zatrne, když slyším, jak se někdo chvástá, že jejich tříletý kůň dokáže skákat sto šedesát centimetrů vysoký a dva metry široký oxer…“

Celkem stručná, ale zásadní je kapitola o dvoukontaktním lehkém sedu. Udržet bankovku mezi kolenem a sedlem už dávno není podstatné. Jinak se shoduje např. se školou mjr. Dobeše a doporučuje u začátečníků začít lehkým sedem kvůli rovnováze a rytmu. A pozor na stabilitu tělesného jádra  - pracujte na tom.

Žádná kniha o skákání se neobejde bez skokové drezúry. V čem se všechny knihy o skákání shodují, jsou cíle – jezdec potřebuje, aby kůň promptně reagoval na holeň, pohotově zkrátil či prodloužil cvalový skok a dal se lehce točit, byl v rovnováze. V poslední  německé skokové knize  Springpferde Ausbildung Heute (Elmar Pollmann Sweckhorst 2002) se v kapitole o skokové drezúře píše především o výcvikové škále, přilnutí a přiuzdění (=beizäumung – hlava na kolmici, přičemž  u skokového koně je důležitější přilnutí než přiuzdění. Angličané – kromě Dillona i respektovaný John Smart (Show Jumping) - jdou po zásadních lekcích – okamžitá reakce na pobídku holení a jak toho dosáhnout. Kdo byl na semináři o výcviku mladých koní s Ing. Janem Kutějem, asi si pamatuje jeho slova – všechno je o promptní reakci na holeň. Dillon na nácvik této reakce potřeboval dva odstavce. A navazující záležitosti pro skokové koně – zastavení, poloviční zádrž, obraty, ustupování na holeň, dovnitř plec, couvání, letmý přeskok. Praktické jsou tipy na zlepšení cvalu. Ale to už asi znáte – spíš jde o to, kdo vám to dokáže lépe vysvětlit. Ernest Dillon tak činí, jako když stojí na zemi a trénuje vás. Zda se jeho slova budou shodovat s vašimi myšlenkami, to už je věc individuální. Mně přišel jeho styl srozumitelný, bez zbytečného plácání kolem. 

Skokový evergreen – hledání správné vzdálenosti pro odskok. Najdete v této knize kouzelné zaklínadlo, kterým dokážete odhadnout počet cvalových skoků? „Každý přece dokáže odhadnout počet cvalových koků,“ říká autor,“ ale častěji ho odhadne špatně.“  Jsou důležitější věci než počítat cvalové skoky mezi vámi a překážkou… „Na začátku budete muset sami sebe přesvědčit, že skok je ta nejméně důležitá část, že nejdůležitější je srovnání cvalových skoků a tempo. Neustále svým jezdcům říkám, aby úplně zapomněli na překážku a plně se soustředili na rytmický cval, jinými slovy, aby udržovali tempo…“ Přesto se dá tento odhad cvičit a v této kapitole najdete užitečná cvičení.

V dalších kapitolách už skáčeme parkur, pokud možno čistě, trénujeme řady, řešíme koně s dlouhým a s krátkým cvalovým skokem. Hezká stať je „Znát cestu k překážce“  - jezdec by měl dva cvalové skoky před překážkou vědět, jak se kůň cítí a podle toho reagovat. „Vždy je lepší, když vás kůň na překážku veze, než když ho tam musíte „dokopat“. Neměl by vám vytahovat otěže z ruky, ale měl by projevovat přinejmenším stejné nadšení ze skoku jako vy, nebo ještě lépe, být dvakrát nadšenější než vy…“

Následuje skoková gymnastika, příklady řad a pak vše kolem závodů – jak se připravit, jak si prohlédnout parkur, jak koně opracovat, jet základní kolo. Třešničkou na dortu je rozeskakování a nácvik techniky rozekakování. Pokud se vám vše daří, dejte na rady autora, jak se dostat výš, pokud chcete – a přitom koně nepřepadnout.

Strašáky – Dillon učí koně skákat vodní příkopy nejprve ze země na lonži, ale připouští, že ne každý kůň v tom bude spolehlivý. Dále jak skákat suché příkopy, slézat prudký násep nebo „Ďáblův příkop“ (pokud se chytáte na Hamburgské derby :).

Co mě skoro vyděsilo, je autorovo povzdechnutí v kapitole o vybavení (týká se ozubů)… „Přesto bych byl rád, kdyby se více parkurů skákalo na trávě, ale pokrok nezastavíme a ve znamení umělých povrchů je budoucnost, takže mám obavy, že travnatá kolbiště nakonec zaniknou.“

Trochu kontroverzní kapitolou jsou pomocné otěže, kde ale velmi oceňuji „Dillonovu přesnou otěž“, výcvikovou pomůcku pro jezdce, používá se i v paradrezuře – otěž je opatřena nastavitelnými smyčkami, jimiž trenér upravuje jejich délku. „Jezdec si nakonec uvědomí, jakou délku otěží potřebuje a kolik kontaktu holeně vyžaduje dostat koně nejprve na otěž a nakonec zlepšit jeho prostupnost beze změny postavení rukou nebo napínání předloktí či loktů.“

Co se týče průvleček, dají se v některých případech použít, v autorově podání se role průvleček nijak neliší např. od názoru Aloise Podhajského. Druhů pomocných otěží včetně martingalu najdete v této kapitole devět. Uff…

A co stájový management? Většina profesionálních jezdců má koně ve stáji s nějakým výběhem. Volnému chovu se autor nebrání, ale podotýká, že málokdo má na to dostatečné prostory. Na závěr  představuje některé významné osobnosti parkurového skákání.

Nuže – koupit, nebo nekoupit tuto knihu? Pokud nechcete číst nějaké bichle (190 stran a spoustu skic a fotek, písmo i řádkování dám i bez brýlí), rychle se zorientovat i se pobavit  a najít praktické rady, pak doporučuji.

Ernest Dillon patří k nejuznávanějším trenérům, který nevěří na rychlá řešení moderní doby – jeho portfolio můžete propátrat zde - http://www.ernestdillon-showjumping.co.uk/

Knihu si můžete koupit u nás na http://www.konskeknihy.cz/vycvik-skokoveho-kone--ernest-dillon/

(mb)